Když se ze zvyku stane zlozvyk

Asi každý člověk má své opakující se návyky, rituály a zvyky, které mu napomáhají utvářet vnitřní stav, který je vnímán jako radostný, uvolňující a relaxační. Asi každý má své návyky, které mohou tělo ovlivňovat ve směru opačném, tedy způsobovat sebeničení a sebezkázu.

Kolik toho děláme opravdu pro sebe a kolik pro ty, které chceme zaujmout?

Zdá se to na první pohled snadné. Můžeme si udělat opravdu upřímný seznam toho, co děláme pro sebe, své zdraví, osobnostní rozvoj, fyzické tělo, rozvoj různých dovedností, a může to být opravdu uspokojivý přehled toho, jakým bohatý a naplněný životní program každý den prožíváme. A přesto můžeme cítit prázdnotu, nedostatečnost sebe, nedostatečnost čehosi, co se zdá nablízku a přesto je velmi neuchopitelné. V dospělém věku už více či méně rozeznáváme to, co je pro nás podstatné. V běhu života jsme se již dostatečně uštvali díky své urputné snaze získat přízeň, pochvalu, odměnu, pozornost, obdiv, úctu, lásku druhých, lepší společenské postavení, výraznější hmotné zajištění. Mnohokrát jsme v tomto pozoruhodném závodě, který nelze vyhrát nad druhými, protože s námi ruku v ruce běží neustálá prohra, spočívající ve srovnávání se s druhými, padli na pozadí či až na dno. A stále něco bytostně chybí, protože výše uvedené závody je snaha, vyřídit si to s vnějším světem a získat výhody na základě určitého, velice často či ve většině nevědomého klamu.

Více v aktuálním vydání...